Ve VZLU AEROSPACE v pražských Letňanech se koncem června 2025 sešli spoluřešitelé a partneři mise VZLUSAT-2. Právě ve VZLU AEROSPACE byla družice integrována, následně ji do vesmíru vynesla 13. ledna 2022 raketa Falcon 9 společnosti SpaceX z mysu Canaveral v USA. VZLUSAT-2 je stále aktivní, vlivem zvýšené sluneční aktivity a odporu atmosféry se ale postupně snižuje její oběžná dráha a očekává se, že během následujících měsíců deorbituje – tedy sestoupí tak do atmosféry, kde shoří – podobně jako ostatní nanosatelity na oběžné dráze.

Model družice v měřítku 1:1 je vystavený v sídle VZLU AEROSPACE v pražských Letňanech. Družice během své úspěšné mise mimo jiné jako historicky první český satelit pořídila snímky České republiky ve vysokém rozlišení.

„VZLUSAT-2 byl důležitým milníkem pro vývoj družic ve VZLU AEROSPACE. Na této družici jsme ověřili naše schopnosti a technologie, které využíváme v dalších misích. VZLUSAT-2 také potvrdil schopnost České republiky vyvíjet a provozovat vlastní družice,“ uvedl generální ředitel VZLU AEROSPACE Josef Kašpar.

Družice VZLUSAT-2 nese i několik vědeckých přístrojů, které během své mise testovaly nové technologie a přispěly k výzkumu kosmického prostoru. Jedním z nich byl detektor gama záblesků (GRB).

“GRB detektor vznikl na observatoři Konkoly v Maďarsku a analýza jeho dat probíhala na Masarykově Univerzitě. Experiment dokázal, že nanosatelity mohou být využity k rutinní detekci energetických záblesků gama, které provázejí zrod černých děr ve vzdáleném vesmíru,” uvedl András Pál, vedoucí vývoje z maďarské akademie věd.

Dalším důležitým přístrojem byl rentgenový optický payload, vyvíjený týmy RITE/Rigaku a ADVACAM. „Rentgenový optický payload na družici VZLUSAT-2 nám přinesl opravdu cenné zkušenosti s vývojem a testováním i s provozem v reálných podmínkách. Ukázalo se, že i za extrémně krátký čas lze zvládnout komplexní sestavení přístroje, a že laboratorní testy se skutečně nedají srovnat s podmínkami na oběžné dráze. I přes komplikace payload na orbitě stále funguje, což dokazuje, že improvizace, odhodlání a dobrý návrh zvládnou i výzvy vesmíru,“ popsala Veronika Maršíková, vedoucí vývojového týmu. Carlos Granja ze stejného týmu k tomu doplnil: „Byla to příležitost otestovat nové technologie – díky tomu dnes víme, že máme spolehlivý základ pro další mise.“

Na družici se dále nacházel demonstrátor vesmírného dozimetrického systému (2SD) pro měření nabitých částic, vesmírný rentgenový detektor (SXD), který zkoumal měkké rentgenové záření, a senzor pro detekci odplyňování vodních par (DPTWI), jenž monitoroval chování materiálů družice ve vakuu.

Důležitou roli sehrála i Západočeská univerzita v Plzni, která v rámci mise zajišťovala komunikaci s družicí po celou dobu jejího provozu. „Za ZČU nám v rámci mise VZLUSAT-2 bylo ctí spolupracovat na významném počinu – úspěšné realizaci a vypuštění prvních českých technologických satelitů. V Plzni jsme vybudovali plně funkční pozemní segment na bázi SDR, který po celou dobu mise zajišťoval povelování a komunikaci s družicí. Do vesmírných aktivit se nám podařilo zapojit i studenty v rámci jejich bakalářských, diplomových a doktorských prací,“ uvedl Jiří Masopust ze ZČU.

Mise VZLUSAT-2 navazuje na tradici úspěšných českých družic – VZLUSAT-1 se stal nejdéle komunikující českou družicí v historii. Na jeho dědictví dnes navazují další mise jako SATurnin-1, AMBIC, QUVIK nebo VZLUGEM – projekty, které posouvají Českou republiku k vlastnímu suverénnímu vesmírnému programu.